Na začátku je používali výhradně vojáci na svých misích. Vojenská vozidla s označením GPW (General Purpose Willys) však spustila fenomén terénních aut, která se v módě drží už několik desetiletí. Jeep Wrangler, Toyota Land Cruiser nebo Hilux se staly synonymem pro dobrodružství. Které další terénní vozy patří k legendám?
Říkalo se mu gazík a skutečně měl konstrukci podobnou dnešním terénním automobilům. Významnou roli v jejich vývoji sehrálo poválečné období. Při obnově frontou zničených území se nejlépe osvědčily lehké nákladní vozy. Řada zemí je proto začala rychle vyrábět - až na Spojené státy americké, kde už je nějakou dobu používali. Právě Američané začali jako první rozvíjet lehký terénní vůz a přizpůsobovat ho civilnímu využití. Rusové na něm pracovali také, ovšem hlavně pro vojenské účely.
Willys Jeep
Roku 1940 představil Overland Willys vůz pro americkou armádu, který se po ukončení válečné vřavy rychle transformoval na zemědělské, pracovní a rekreační vozidlo. Stál tak na začátku vnímání automobilu jako multifunkčního zařízení. Další verze několika generací jsou v podstatě kombíky 4x4 s kovovou karoserií ve stylu klasických „woodie”, tedy pracovní pick-up a extravagantní kabriolet 4x4 Jeepster. Obratně vytvořily nabídku automobilů, které svět později kopíroval nebo napodoboval. Není tedy nic divného na tom, že mezi pouhými osmi vozy v expozici newyorského Muzea moderního umění je právě Willys Jeep.
Jeep Wrangler
Jediným dnes produkovaným americkým modelem, jehož filozofie a historie pochází právě z oné doby, je model Wrangler a na něj navazující prodloužený pick-up Gladiator, který se představí na jaře tohoto roku. Obě auta mají dlouhý rozvor náprav a lze si vybrat mezi pevnou a plátěnou střechou v zadní části. Odkaz k historii zůstává a Wrangler se i nadále nabízí v krátké variantě pouze s plátěnou střechou. Ve výrobním programu značky Wrangler je to jediná verze s tradiční konstrukcí.
Toyota Land Cruiser
Velmi podobnou cestou jako Američané se po válce vydali i Japonci z Toyoty. Na bázi lehkého nákladního vozu vybudovali dnes již kultovní model Land Cruiser série 40. Tento vůz, snadno identifikovatelný díky charakteristickému tvaru mřížky, blinkrů a předních blatníků (podobně jako Jeep), na dlouhá léta definoval pozici Toyoty na světovém trhu. Japonci sice začali auto produkovat pro potřeby vlastní ekonomiky, ovšem odolnost tohoto malého automobilu brzy oslovila i další zákazníky. Jako se Willys stal symbolem terénního vozu z doby války, zaujala Toyota LC 40 jeho místo v mírové době a započala legendární řadu Land Cruiser. Poválečná produkce japonské značky přitom už v roce 1958 směřovala i do USA, takže LC 40 a všechny jeho další generace jsou ve Spojených státech dokonale známé a oblíbené.
LC 40 se vyráběl bezmála čtvrt století a během té doby prošel jen minimem modernizací. Většina změn byla motivovaná potřebou vyššího standardu a větší praktičnosti, například přidáním nižších převodů pro zlepšení trakce v náročnějších terénech. Postupně vzrostl výkon motoru ze 105 až na 130 koní, takže pod kapotu se dostaly silné naftové šestiválce a benzínový motor dosáhl objemu 4,2 litru. Ve snaze reagovat na oblibu vozů kombi se postupně prodloužila karoserie. Počet nabízených délek vzrostl na tři.
Další varianty Land Cruiseru se proslavily jako skvělé vozy každodenního užitku s možností jízdy v terénu. Zvláštní pozornost si zaslouží modely série 80 a 100. Vyráběly se téměř dvě dekády, v letech 1990 až 2007. Pohonu kralovaly benzínové motory V8, interiéry byly neobyčejně komfortní, vůz byl efektivní v terénu a jistý na silnici, a zajistil si skvělou reputaci svou spolehlivostí. Vlastně není nic víc, co by se od dané kategorie ještě mohlo chtít, proto jsou tyto modely Toyoty, na některých trzích dostupné i pod značkou Lexus, dlouhodobě velmi populární.
Mercedes třídy G
Ačkoli je recept na úspěch do značné míry všude stejný, estetika Land Cruiseru prošla během let ve výrobě velkým vývojem. Zcela jinak k tomu přistoupili producenti z německého Mercedesu. Jejich Gelandewagen, dnes známý jako třída G, se na první pohled za celých čtyřicet let na trhu moc nezměnil. Charakteristické světlomety (dnes v LED technologii) a ploché přední sklo, to jsou rozpoznávací znamení vozu, který se zrodil jako vojenské vozidlo a transformoval se v luxusní městské auto. Zajímavé je, že ačkoli je automobil prošpikovaný nejmodernější elektronikou, disponuje silnými motory včetně dvanáctiválce a dvaadvacetipalcovými disky, zůstává interiér Mercedesu stále celkem těsný, zejména pro loket řidiče, a vůz se vyznačuje poměrně spartánským řízením.
Suzuki Jimny
Když už je řeč o třídě G, nesmíme pominout teréňák, který od samého začátku představuje na trhu výjimku a vyplňuje mezeru, kterou sám pro sebe vytvořil. Řeč je o Suzuki Jimny, který přišel jako LJ a následně Samurai. První malé terénní auto Suzuki vzešlo z projektu Hope-star ON360. LJ10 neboli Light Jeep měl dvoutaktní motor o výkonu 25 koní, později nahrazený silnějším čtyřtaktem o výkonu 42 koní. Tato druhá varianta, označená jako LJ80, se stala známou i mimo Japonsko.
Pozdější verze dostala na většině trhů název Samurai. Auto bylo postupně zdokonalováno a v roce 1996 prodělalo největší technickou změnu ve své historii, když z něj Suzuki odstranilo listové pružiny tlumičů a nahradilo je pružinami šroubovými. Součástí velké změny byl i nový název – Jimny. V současné době je na trhu nejnovější verze tohoto vozu. Při pohledu z dálky si ho možná spletete s třídou G od Mercedesu.
Po technické stránce má Jimny blíž ke zmíněnému Willysu. Americký automobil byl lehký, s rámovou konstrukcí, mosty náprav a nepříliš silným motorem. Takový je i Jimny z roku 2019. Výkon 100 koňských sil na nikoho velký dojem neudělá, je však naprosto dostatečný pro pohon nevelkého auta na ulici a silnicích i v nepříliš náročném terénu. Všeobecně známé jsou rozmanité předělávky tohoto vozu, které často takřka překonávají hranice nemožného, hlavně díky nízké hmotnosti a bravuře řidiče.
Land Rover na Camel Trophy
Bravura nikdy nechyběla ani účastníkům snad největšího světového podniku zaměřeného na terénní automobily – Camel Trophy. Akce odehrávající se v letech 1980 až 1998 v malebných scenériích, s posádkami ze zemí celého světa, byly skvělou záminkou pro reklamu výrobce tabáku, ale i automobilů značky Land Rover. Camel Trophy se účastnily modely Defender a Discovery v pískovém odstínu. Na střechách náklad, vyčerpané, leč šťastné posádky a občas krkolomné ruční přesuny aut po blátivých stezkách v džungli – to jsou obrázky, které se zapsaly do paměti mnoha fanoušků.
Oba modely britské značky jsou vysoce funkční a tvrdí pracanti. Discovery do značné míry vychází z prověřené konstrukce a mechaniky luxusního Range Roveru Classic. Do auta se vešlo pět pasažérů (v Camel Trophy dva členové posádky a tři novináři) a do objemného kufru s charakteristickou zadní kapotou a asymetrickým sklem spousta bagáže. Rámový podvozek, reduktory, silné motory – to vše na dlouhá léta dodávalo značce renomé. V pozdějších letech se měl marketingový úspěch zopakovat s další generací Discovery, ovšem podnik nazvaný „G4 Challenge”, kterého se účastnily vozy v typické oranžové barvě, nesahal Camel Trophy ani po kotníky. Původní akce se dočkala devatenácti ročníků, kdežto G4 se uskutečnila pouze dvakrát.
Toyota Hilux
Třebaže se úspěch výše zmíněné akce stal pro všechny značky důvodem k zamyšlení, na romantiku oněch časů se podařilo navázat pouze jediné z nich. Navíc tak trochu náhodou. K celé záležitosti by ani nedošlo, nebýt bláznivých moderátorů britské motoristické show Top Gear. Jeremy Clarkson a Richard Hammond se rozhodli utkat v souboji o to, kdo nejrychleji dorazí na severní magnetický pól, přičemž Hammond měl použít tradiční psí spřežení, zatímco Clarkson zvolil terénní automobil.
Jeremy Clarkson, slavný a kontroverzní novinář, si vybral Toyotu Hilux, a navázal tak na dávno předtím uskutečněné, i když marné pokusy týmu Top Gear zničit tento japonský pick-up. Tentokrát však musel na Toyotu dávat větší pozor. Po několik dní mu byla domovem i závodním vozem. Dva Hiluxy Double Cab z roku 2007 s třílitrovými turbodiesely pod kapotou a Land Cruiser 120 pro tým Top Gear připravila islandská firma Arctic Trucks specializující se na podobné podniky.
Standardní pneumatiky byly tedy vyměněny za osmatřicetipalcové s trny a možností podhuštění až na 0,2 baru, čímž došlo ke zvýšení přilnavosti na sněhu. Aby se kola vešla do podběhů, zvýšilo se zavěšení vozů a podběhy byly rozšířeny. Do motoru D-4D byly instalovány doplňkové ohřívače bloku motoru a palivové soustavy. Přibyly také silnější akumulátory. Hilux navíc dostal doplňkovou palivovou nádrž o objemu 90 litrů, zabezpečenou krytem. Islanďané přidali i naviják, jeden vpředu a jeden vzadu. Hilux vítězně dovezl Clarksona na pól a auto si oblíbil natolik, že se o tři roky později na Island vrátil, aby stejným vozem dojel co nejblíže sopce Eyjafjallajokull, která se v té době probudila a svým dýmem zahalila dokonce i Britské ostrovy.
Všechny uvedené automobily spojuje dlouhá historie a podobná konstrukční myšlenka směřující k jednoduchosti a spolehlivosti. I přes některé estetické podobnosti se v každém ze zmíněných aut možné najít individuální přístup jeho výrobce. Od vojenských počátků Jeepu přes mírové úspěchy Land Cruiseru a dobrodružné výpravy Land Roveru, filozofie těchto vozů je zhruba stejná: dát řidiči možnost objevovat nová místa a překonávat další hranice. Aby jízda autem nebyla jen nudným přesunem z bodu A do bodu B, ale aby si ji především užil.
