Ikonická vozidla Maserati z italské Modeny se začala vyrábět již před 100 lety. V roce 1914 bratři Maserati založili firmu Officine Alfieri Maserati.
Historie automobilky Maserati
Bohatá historie italské automobilky Maserati je nerozlučně spojena s historií automobilových závodů. Čtyři bratři se zvučným příjmením Maserati (Alfieri, Ettore, Ernesto a Bindo) založili 14. prosince 1914 v Bologni společnost "Societá Anonima Officine Alfieri Maserati," zpočátku zaměřené na opravy aut a výrobu zapalovacích svíček. První skutečný Maserati byl zkonstruován v roce 1926. Na chladič byl umístěn znak, vytvořený dalším z bratrů Maserati, výtvarníkem Mariem - stylizovaný Neptunův trojzubec, symbol města Bologna. Továrna Maserati na Viale Ciro Menotti v Modeně se rozkládá na ploše 43 500 m2 a v současnosti zaměstnává 300 lidí.
Dvacátá léta – závodní začátky
První závodní vozy stavěli bratři Maserati pro firmu Isotta Fraschini a malou turínskou automobilku Diatto. První vlastní konstrukcí byl až v roce 1926 Maserati Tipo 26, poháněný řadovým osmiválcem s mechanickým kompresorem Roots. Motor s objemem válců 1,5 litru dával výkon 88 kW (120 k). Hned při prvním startu v náročném závodu Targa Florio zvítězil ve své třídě a celkově byl devátý. Řídil sám Alfieri Maserati a sedadlo spolujezdce obsadil mechanik Guerrino Bertocchi. Závodní Maserati se dál vyvíjely, objem motoru se postupně zvyšoval na 2 litry a později na 2,5 litru. Vozy dostaly čtyřstupňovou převodovku. V roce 1929 překonal speciální automobil Maserati s motorem V16 italský rychlostní rekord na trati 10km, což značně přispělo k propagaci značky.
Třicátá léta – vlastnictví rodinou Orsi
Na počátku třicátých let slavily vozy Maserati velké úspěchy na závodních tratích a spolu s Alfou Romeo a Bugatti vytvořily legendární vítězný trojlístek. K nejúspěšnějším modelům patřil typ 8C-3000 z roku 1932. V roce 1932 značně zbrzdila rozvoj firmy smrt Alfieriho a dočasný odchod Binda z firmy. Z roku 1933 pochází závodní monopost 8CM. Za volantem tohoto vozu s různými osmiválcovými motory se na tratích závodů Velkých cen vystřídali závodníci zvučných jmen, jako Tazio Nuvolari nebo Giuseppe Campari. Nuvolari vyhrál Velkou cenu Belgie průměrem přes 142 km/h, Campari vyhrál ve Velké ceně Francie. Světová hospodářská krize způsobila firmě značné finanční potíže, takže v roce 1937 převzal kontrolu nad firmou obchodník Adolfo Orsi a jeho syn Omer. První závodní automobil postavený v režii Orsiů bylo Maserati 8CTF. Ten sice v Evropě nenavázal na úspěchy svých předchůdců, ale v letech 1939 a 1940 dosáhl na tomto voze s třílitrovým přeplňovaným osmiválcem dvou vítězství v závodě 500 mil Indianopolis Američan Wilbur Shaw.
Čtyřicátá léta – sportovní cestovní vozy
V roce 1940 přestěhoval Orsi firmu Maserati do Modeny na Viale Ciro Menotti. Bratři Maserati tam působili pouze v roli poradců a podle smlouvy mohli firmu opustit až po deseti letech, tedy v roce 1947. V tomto roce skutečně odešli z firmy Maserati a v Bologni založili vlastní společnost OSCA. Hned po skončení druhé světové války se značka Maserati pod vedením Orsiů pustila do konstrukce cestovních automobilů. Na základě závodního A6 Sport byl na ženevském autosalonu 1947 představen Maserati A6 1500, automobil třídy GT s karoserií od PininFariny. Vyráběl se pouze kusově (celkem bylo vyrobeno kolem 60 vozů) a jeho prodej nezvýšilo ani zvýšení objemu motoru na 2 litry a přepracování ventilového rozvodu na dvouvačkový.
Padesátá léta – Fangio mistrem světa na Maserati
Ještě jednou se firma Maserati pokusila navázat na úspěchy svých závodních monopostů. V roce 1954 vznikl poslední vůz této značky, který se účastnil závodů formule 1. Byl to typ 250F, který v letech 1954 až 1957 dosáhl mnoha významných úspěchů. Z 84 závodů formule 1 dokázal zvítězit třicetkrát. Legendární pilot Juan Manuel Fangio zvítězil hned při prvním startu na Velké ceně Argentiny 1954 a získal titul mistra světa (část závodů odjel na vozech Mercedes Benz). Na mistrovství světa v roce 1956 získal na tomto voze Stirling Moss druhé místo a konečně v roce 1957 dobyl Fangio pro tuto značku mistrovský titul. Na stejném voze vstoupila do světa F1 Maria Teresa de Filipis a vyhrála Velkou cenu Syrakus. Velkou zásluhu na těchto úspěších má konstruktér výkonných motorů Gioacchino Colombo. Rokem 1957 skončila oficiální účast Maserati na závodech a omezila se i výroba závodních automobilů pro soukromé týmy. Přednost dostala malosériová výroba automobilů GT.
Vývoj modelu A6 pokračoval typy A6G, A6GCS a A6G54. Pro ně byl vyvinut nový krátkozdvihový dvoulitrový řadový šestiválec s třemi karburátory. Tyto vozy se často využívaly ke sportovním účelům a známí i méně známí karosáři na jejich podvozcích vytvořili mnoho krásných kreací. Za všechny si připomeneme krasavce postavené v karosárnách Frua, Ghia, Allemano a Heutiger. Na sportovním poli zářily v druhé polovině padesátých let typy 300S a 450S. U kupé Sport 300S z roku 1956 byl objem řadového šestiválce zvýšen na 2991 cm3. Výkon 191 kW (260 k) postačoval k dosažení na svou dobu úctyhodné rychlosti 265 km/h. Na konci padesátých let zachraňovaly sportovní čest firmy Maserati roadster 200 SI (získal v roce 1957 titul mistra Evropy v závodech do vrchu) a famózní série Birdcage. Modely Tipo 60 (2 l) a Tipo 61 (2,9 l) s motorem vpředu byly později nahrazeny modely Tipo 63 a 64 s motory vzadu.
Stále se však nedařilo zažehnat tíživou finanční situaci firmy. Obrat nastal až uvedením luxusního čtyřmístného kupé Maserati 3500 GT s hliníkovou karoserií od milánské firmy Touring na ženevském autosalonu 1957. Převrtáním šestiválcového motoru z typu A6G 2000 se zdvihový objem zvýšil na 3485 cm3. Zejména na americkém trhu měl Maserati 3500 GT mimořádný úspěch. Do roku 1964 se vyrobilo hodně přes dva tisíce těchto pohledných vozů. Vozy se dodávaly i s otevřenými karoseriemi, hlavně od firmy Vignale. Kupé se zkráceným podvozkem dostaly jméno Sebring. Na upraveném podvozku modelu 3500 GT vznikl v roce 1959 Maserati 5000 GT, který používal motor V8 ze závodních strojů 450S. První ze 32 vyrobených vozů byl zhotoven na objednávku perského šáha.
Šedesátá léta – Ghibli a Indy
Šedesátá léta byla pro značku Maserati neobyčejně plodná. V listopadu 1963 překvapil luxusní čtyřdveřový sedan Quattroporte s karoserií Frua. Tento vůz vlastnili například Marcello Mastroiani, Anthony Quinn, kníže Rainier a dokonce i Leonid Brežněv. V témže roce se představilo kupé Mistral (1963-70), rovněž s karoserií Frua. Z necelé tisícovky vyrobených vozů bylo 120 kusů s otevřenou karoserií. Nástupcem modelu 5000 GT se stalo kupé 2+2 Mexico (1966-72) s karoserií Vignale. Vzhledem k vysoké ceně se prodalo jen 250 vozů. V roce 1966 vznikl jeden z nejkrásnějších italských vozů všech dob, Maserati Ghibli. Tento superautomobil vznikl na bázi Mexica a poháněla jej civilní verze závodního osmiválce V8 4,7 litru. Vyvážené linie karoserie navrhl Giorgetto Giugiaro, který považuje tento vůz za svoji nejlepší práci. V letech 1966 - 1973 bylo vyrobeno 1274 vozů, z toho 125 kabrioletů.
V roce 1968 prodali Orsiové značku Maserati francouzské automobilce Citroën. Ta se zajímala především o zkušenosti se stavbou výkonných motorů. Šestiválec Maserati se pak skutečně objevil v modelu Citroën SM. Posledním typem tohoto desetiletí se stalo čtyřsedadlové kupé Indy (1969-76) s karoserií Vignale. Jméno dostal vůz jako vzpomínku na dvojí vítězství vozů Maserati v Indianapolis. Klasicky řešený vůz se dodával s motory 4,2 a 4,7 litru a prodalo se hodně přes tisíc vozů.
Sedmdesátá léta – Citroën a De Tomaso
Pod novým vedením se Maserati odchýlilo od tradiční výroby vozů s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Vznikly dva modely, které měly motor umístěný před zadní nápravou: Bora (1971-1979) s motorem V8 a Merak (1972-83) s motorem V6, oba s karoseriemi od firmy Italdesign. Citroën také uvedl druhou generaci modelu Quattroporte (1974-1977) s mechanickými díly Citroën SM a předním pohonem! Pro mizivý zájem spatřilo světlo světa pouhých 13 vozů a model nebyl nikdy homologován. Dalším plodem spolupráce firem Maserati a Citroën bylo kupé s karoserií 2+2 od Bertoneho Khamsin (1973-1982). V nízké, svažující se přídi byl umístěn vidlicový osmiválec 4,9 litru.
V důsledku ropné krize a neúspěšné modelové politiky byla prodejní čísla slabá, Citroën spolupráci ukončil a Maserati vyhlásilo úpadek. V roce 1976 převzal firmu argentinský podnikatel Alejandro De Tomaso, reorganizoval podnik a začal používat motory Maserati ve svých vozech. Na jaře téhož roku se v Ženevě představilo nové Maserati Kyalami, kupé odvozené od vozu De Tomaso Longchamps. Na turínském autosalonu představila firma Maserati sedan Quattroporte III (1979-1986) s karoserií od Giugiara a vidlicovým osmiválcem 4,9 litru/207 kW.
Osmdesátá léta – Biturbo
Model Biturbo (1981) znamenal v historii firmy významný obrat. Dvoudveřový automobil, poháněný novým dvoulitrovým motorem V6, přeplňovaným dvěma turbodmychadly, dokázal podstatně zvýšit počty vyráběných vozů Maserati. Brzy následovala otevřená verze Spyder a čtyřdveřový model Maserati 425 (s prodlouženým rozvorem a motory 2,5 litru). Úspěšnou sérii završil model 430 a Karif, dvoumístné kupé odvozené od sedanu Biturbo, oba s motorem 2,8 litru. Příbuznost s modely Biturbo si zachoval i Shamal (1989) s motorem V8 3,2 litru a výkonem 240 kW.
V roce 1989 získala 49% firmy Maserati společnost Fiat a stále více začala zasahovat do výrobního programu.
Devadesátá léta – nový vlastník Fiat
Fiat postupně zvyšoval svůj majetkový podíl ve firmě Maserati až v květnu 1993 zcela převzal kontrolu. Do čela firmy postavil Eugenia Alzatiho, který okamžitě zredukoval výrobní program na dvě základní modelové řady – Ghibli II a novou generaci Quattroporte. Dvoudveřové kupé Ghibli II (vůz vycházel z modelu Biturbo, s modelem z roku 1966 neměl nic společného) poháněly přeplňované vidlicové šestiválce 2,0 a 2,8 l. Pro amatérské závodníky se pořádal seriál závodů Ghibli Open Cup s vozy o výkonu 243 kW. Sedan Quattroporte IV se představil v Turíně 1994. K přeplňovaným motorům V6 24V 2,0 a 2,8 litru přibyl v roce 1996 motor V8 32V (objem 3,2 l, výkon 247 kW).
Reorganizace v rámci koncernu Fiat byla završena v roce 1997, kdy vedení ve společnosti Maserati převzal původně konkurenční Ferrari. Prvním plodem spolupráce s Ferrari se stalo atraktivní sportovní kupé 3200 GT. Čtyřmístnou karoserii navrhl Giugiaro, motor 3,2 V8 biturbo dosahoval výkonu 270 kW. Reprezentativní sedan Quattroporte IV byl v roce 1998 modernizován (jméno bylo doplněno o Evoluzione), ale jeho výroba byla po dvou letech ukončena.
Současnost – úspěšná obroda značky
Kupé 3200 GT dosahovalo velmi dobrých prodejních výsledků, přesto byl výrobní program v roce 2001 doplněn o otevřený Spyder s plátěnou skládací střechou. Rozvor byl proti kupé zkrácen o 220 mm, stylistické změny se dotkly především zadní části vozidla. Spyder dostal zcela nový motor 4,2 V8 s výkonem 287 kW. Později 3200 GT přišlo o bumerangové zadní svítilny, dostalo stejný atmosférický motor jako nový Spyder a přejmenovalo se na GranSport. Ve výrobě zůstalo až do roku 2007. Na frankfurtském autosalonu 2003 se představila pátá generace luxusního sedanu Quattroporte. Pětimetrovou karoserii sportovního střihu tentokrát navrhl Pininfarina. Tři průduchy na bocích připomínají jeho kupé Maserati z roku 1947. Auto dostalo do vínku techniku transaxle, vynikající atmosférický osmiválec 4,2 a bohatě vybavený interiér potažený speciálně upravenou kůží.
Další dobrou zprávou pro příznivce značky Maserati je oficiální návrat firmy na závodní tratě. Comeback slaví Maserati díky supersportovnímu MC12, příbuznému modelu Ferrari Enzo. Krátce po představení 25 exemplářů inspektorům automobilové federace FIA se vozy zúčastnily závodu šampionátu FIA třídy GT v německém Oscherslebenu. Mika Salo a Andrea Bertolini hned v prvním závodě zvítězili a navázali tak na bohatou sportovní tradici značky Maserati.
V roce 2007 se představil nástupce modelu GranSport, nové kupé GranTurismo využívající techniku Quattroporte V a díky skvělým prodejům obou modelů se firma poprvé pod patronací Fiatu dostala do černých čísel. V současné době firma vyrábí téměř 10 tisíc vozů ročně a střednědobou metou je hranice 15 000 automobilů ročně. Díky koncernové politice bylo Maserati v roce 2007 nově přiřazeno k Alfě Romeo. Důvodem nového spojení je spolupráce na (v případě Maserati menších a v případě Alfy nejvyšších) nových modelech. Highendové modely z Modeny by však měly mít nadále k dispozici techniku od dceřinného Ferrari, kterému tolik vděčí za současnou konjunkturu.
Zdroj:
www.maserati100.com
www.maserati-club.cz
